Kamarádky z domova a záhadný křišťál

23. ledna 2008 v 18:38 | Katein |  Texty
V jednom dětském domově se přátelily dvě holčičky,Klárka a Leontýnka.Přátelily se spolu odmalička a proto o sobě věděly všechno.Obě dvě měli dobrodružnou povahu a každou chvíli podnikaly různé dobrodružné výpravy.
Jednou jeli s domovem tábor.Po příjezdu do areálu tábora si ani nevybalily věci s kufrů a hned běžely do místního lesa,aby ho mohly pořádně prozkoumat.
Les zkoumaly dlouhé hodiny až do setmění.Holky se ztratily.Na les padala hustá mlha a i když svítil jasný úplňkový měsíc,nebylo vidět na krok. "Klárko já se bojím!"šeptala Leontýnka. "Přece nejsi malý ufňukanec!Seber se,slyšíš?!" kárala Klárka Leontýnku,která měla slzy na krajíčku. "Klárko,přiznej si to,ztratily jsme se…" "Ne,nestranily,jenom jsme nenašly cestu zpět a to je rozdíl.Neboj se,za chvíli jsme zpátky v táboře," říkala nervózním hlasem Klárka. "Jen aby,už mi je docela zima a mám hlad,"špitla Leontýnka a v duchu se na Klárku zlobila.
Holky dále a dále bloudily lesem,ale cestu zpět do tábora najít nemohly.Zacházely hlouběji a hlouběji do lesa,až objevily opuštěnou chatrč,která kdysi patřila dřevorubcům,když se starali o les. "Klárko,chatrč!Přenocujeme tady a ráno budeme hledat cestu zpět," řekla nadějně Leontýnka. "Dobrý nápad holka.Máš pravdu,ráno je moudřejší večera.Jen doufám,že chatrč bude otevřená," dodala Klárka.
Je to náhoda,nebo je to všechno schválně?!V chatrči je připraveno vše pro dvě malé holčičky.Jídlo,nocleh a taky dřevo v krbu a sirky.
Klárka zatopila v krbu,připravila teplé kakao a společně s Leontýnkou sledovala plápolající oheň v krbu.Bylo pozdě a obě dvě byly velmi unavené.Lehly si na pohovku,přitulily se k sobě a okamžitě usnuly.
Když se holky ráno probudily,slunce už bylo vysoko na nebi.Klárka odhadla,že je přibližně poledne.Leontýnka mezitím připravila snídani.Děvčata se najedly,uklidily chatrč a vydaly se hledat zpáteční cestu do tábora.
Děvčata hledala cestu celý den,ale neuspěly.Za to našly podivuhodný křišťálový kámen který byl jen tak pohozený v listí.Měl i zajímavý tvar.Křišťál byl vytvarován do srdce.Měnil různé duhové barvy.Holky nevěděly,jestli mají halucinace z úmorného vedra nebo opravdu našly kouzelný křišťál.Klárka byla zvláště udivená ,protože o podobném kameni,který mění různé duhové barvy a je zaoblen do tvaru srdce četla v knížce která se zaměřovala na magii. "Tento kámen nám ukáže vše,co si nejvíce přejeme," stálo v oné knížce o magii.Leontýnce se líbil proto,že byl tak krásně třpytivý a měnil barvy.Klárka chtěla vyzkoušet,zda tento křišťál je opravdu kouzelný. "Přeji si studánku s pitnou a studenou vodou!" zakřičela Klárka.V tu chvíli se v křišťálu objevila cestička v lese,která vedla holky přímo ke studánce.Holky došly k studánce,osvěžily se a …. "Teď jsem na řadě já!"křikla Leontýnka. "Dobrá,přej si něco," řekla s klidem Klárka. "Já si moc přeji mého plyšového medvídka Brumlu!" zakřičela radostně Leontýnka,která si myslela že je křišťál dovede do tábora,kde Brumlu má.Naopak.Křišťál je vedl zpět do chatrče,kde bylo vše znovu přichystané jako včera.A navíc tam byl i Brumla.Klárka si najednou vzpomněla,že v knize bylo napsáno: "Křišťál splní pouze dvě přání za den."Ale ne,všechny přání už holky vyčerpaly a tak se toto dobrodružství prodlužuje o jednu noc.
"Ty hloupá,už jsme mohly být dávno v táboře!Ale ty musíš mít svého Brumlu!!!"křičela Klárka na Leontýnku. "Já ale nevěděla…." plakala Leontýnka. "Co nevěděla?! Tak máš vědět!" křičela Klárka. "Promiň Klárko,promiň mi to," prosila uplakaná Leontýnka. "No dobrá,ale až se to příště neopakuje," uklidnila se Klárka.Opět uvařila kakao,lehla si s Leontýnkou na pohovku a obě dvě klidně usnuly.
Další ráno bylo úplně stejné jako předešlé.Dneska si ale první přání splnila Leontýnka.Chtěla dobrou snídani pro sebe i pro Klárku.Po výtečné snídani byla na řadě Klárka.Ta si přála najít zpáteční cestu do tábora.Leontýnka uklidila chatrč,vzala Brumlu a s Klárkou šla směrem za křišťálem.
Křišťál je zavedl zpět do tábora,kde byli všichni rádi,když holky uviděli živé a v pořádku.Po návratu z tábora si holky adoptovali milí,hodní a bohatí manželé,kteří se o Leontýnku a o Klárku výborně starali.A děvčata jsou od té doby pořád spolu a už nikdy nechodí do lesa samy.
THE END
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.